Občanské sdružení Psi pro život - Canisterapie

Tábor 2007

Občanské sdružení PSI PRO ŽIVOT přijímá nové "canistýmy" po týdenním soustředění, na kterém se prověřují jak schopnosti psů, tak i jejich majitelů.

Týden je dostatečně dlouhá doba na to "vyhodnotit", jak spolu pes a páníček spolupracují a jak spolu "souzní". Je třeba vysledovat, jestli je pes schopen zvládnout stres a jak se s ním vyrovnává. Psa musí "práce" bavit, musí samostatně vyhledávat kontakt s klientem, a měl by se na práci s ním těšit. Pokud NEbude pes dělat práci rád, hrozí mu, tak jako u lidí, "syndrom vyhoření" a tomu se musíme snažit z profesionálního hlediska předcházet.

Tak jako minulý rok i pro letošek jsme se s Janou dohodly, že soustředění se bude konat v rekreačním zařízení TJ ZORA /rekreační zařízení pro nevidomé a slabozraké/ v Libři u Psár nedaleko Jílového u Prahy. Všichni jsou tam velmi vstřícní ke psům i k jejich lidským doprovodům. Díky benevolenci správce se psi mohou pohybovat po celém areálu volně a navíc jsou ubytováni spolu s majiteli v chatkách. K dalším kladům patří ještě překrásná příroda, která RZ obklopuje. Les s rybníkem byl hojně využíván k relaxaci lidí i pejsků.

Tentokrát bylo díky volným pracovním dnům, soustředění 10ti denní.A sešla se nás různorodá "smečka": vizsla KASTELÁN, novofundlanďanka AXA, flat coated retriever SÁRA,zlatý retriever AISCHA, DOROTKA a na kratičko se přijela podívat i ELI, labradorský retriever FIDO a BEÁTA a bílý švýcarský ovčák KIM a AFRA, kteří přijeli se svými paničkami jako frekventanti kursu:-). Smečku ještě doplňovali psíci instruktorek Jany: Dina, Aki, Dáša a Ája, Zdenky: ridgeback ARGONEK, Lenky: NO Marry, Markéty:Dante a Bergil a Míla si přivezla Indyho, Falca, Sanny a Ornellu.

Rána soustředění začínala před sedmou hodinou s tím, že v 7 hod. začínal "výcvik". Je absolutně nezbytné, aby canisterapeutický pes měl "zvládnutou" základní poslušnost. SEDNI, LEHNI, ZůSTAŇ a u aportujících psů ještě PODEJ a PUSŤ. To je základ, který nám umožní soustředit se na práci s klientem, protože většinou nezbývá čas na kontrolu nebo opravování psa. Výcvik se zabýval nejen základní poslušností, ale snažily jsme se do výcviku zařadit i situace, se kterými se pes může setkat při práci. Člověk, který chodí o holi či berlích, člověk, který samou radostí "pohladí" psa tak, že ho zatahá za kožíšek a ještě u toho křičí. Různé nenadálé zvuky (řinčení kamínků v plechovce za odloženými psy), rachot asi 20ti rolniček apod.

Dalším zajímavým "objektem" byl elektrický invalidní vozík na kterém se pohybuje Blanka. Ta přijela i s maminkou na soustředění a pomáhala nám ve výcviku. Chůze u vozíku dělala zpočátku některým psům problém, ale vzhledem k tomu, že Blanka měla vždy něco dobrého, ke konci tábora už s vozíkem neměl problém žádný pes.

Největším problémem ve výcviku se nakonec ukázalo odložení. Balónku "běžícímu" před packami odloženého psa, málo který odolal se nerozběhnout. Úkolem nás instruktorek bylo, být vždy nápomocny radou či pomocí.

Po hodinovém cvičení následovala snídaně v jídelně a pak byl čas na půl hodinové venčení. Poté následovala přednáška až do oběda a po něm buď pokračování přednášky nebo praxe v ústavu pro mentálně postiženou mládež v Psárech.

Přednášky kompletně zajistila Jana Drvotová, která sehnala opravdu kvalitní přednášející, mezi které ji klidně můžu zařadit.

Praxe v ústavu pro postiženou mládež v Psárech doplnila našim frekventantům alespoň z části obrázek o canisterapii. Získávali tam cenné poznatky o chování klientů, svých psů a také poznávali své bariéry v komunikaci s postiženými klienty. Praxe byly naplánovány 3x a při první návštěvě ústavu asistovali jen frekventanti bez svých psů, zato se psy instruktorek (Aki, Dina, Ája a Indy), kteří dělají canisterapii v praxi.

Při druhé canisterapii už šli se svými psy a s instruktorkami, které sledovaly komunikaci frekventantek s klienty a chování psů. Praxe byla ztížena ještě o prostředí tělocvičny, kde byly jak stísněné podmínky oproti venkovnímu prostředí, kdy se můžeme rozptýlit po areálu, tak jiné akustické podmínky (každý zvuk se rozléhá), tak i jiný povrch podlahy. Vše však proběhlo na výbornou!

Třetí praxe probíhala venku a práci nám stěžovaly místní kočky, které se rozhodly "procházet" zrovna v místě, kde chodili psi s klienty. I tak, ale vše proběhlo skvěle a frekventantky zvládly klienty i své pejsky.

Canisterapeutické soustředění se letos opravdu povedlo. Za nás instruktorky musím přiznat, že i slečny, dámy a páni, které se letos účastnili k výborné atmosféře tábora jen přispěli.Letos se sešli pejsci různých ras, ať už vizsla nebo novofundlanďanka, letos nepřijel na soustředění pes, který by nebyl na canisterapii vhodný. Čím více se do povědomí lidí dostává termín canisterapie, tím přísněji musíme posuzovat schopnost i vhodnost dných psů, ale i lidí, kteří musí být komunikativní a se sociálnímcítěním. Musíme zvažovat zda si pes s pánem rozumí a vzájemně si důvěřují, nejsou v canisterapii za sebe, ale jsou tam TÝM, který se na sebe musí spolehnout.