AVES 27. 5. 2003
Další canisterapeutické odpoledne jsme strávily 27. května na záchranné stanici pro poraněné ptáky a drobné živočichy AVES u Kladna, abychom zde zpestřily program dětem ze speciální školy "Korálek".
Zprvu se akce zdála jako "nošení dříví do lesa", protože doslova ve dveřích nás mile přivítal krásný černý dlouhosrstý ovčák (zřejmě pana provozovatele), o kterého ale děti nejevily zájem. Po sdělení paní učitelky, že canisterapii znají v podání nějakého pána, který k nim pravidelně dochází, jsme měly chuť se otočit a odjet. Nakonec jsme vydržely a jak se později ukázalo, udělaly jsme dobře. Jelikož zde byly děti dobře pohyblivé (až na jednoho chlapce na vozíku), vydali jsme se společně na vedlejší louku. Děti si vedly střídavě Billa a Dinu na vodítku a vše se začalo v dobré obracet. Paní učitelky se začaly svými dotazy o psy a o nás zajímat a když viděly klid i nadšení našich psů a následující reakci dětí, bariéry se rázem prolomily.
Děti jsme rozdělily na dvě skupinky, jedna pracovala s Dinou, druhá s Billem. Děti házely střídavě míčky, schovávaly pamlsky, holčičky kartáčovaly, s Dinou navíc prohledávaly nedaleké objekty a kdo z kluků chtěl, mohl si poměřit své síly s Billem v přetahování (samozřejmě s naší asistencí a pomocí). Nejvíc se přetahování líbilo chlapci na vozíku, který i vstal a snažili jsme se společně Billa překonat. Chlapec bojoval ze všech sil a tak krásně se u toho smál až rozpovídal paní učitelky. Říkaly, že takto canisterapii neznají a že by stály o budoucí spolupráci, no uvidíme……………
Jedno prázdninové odpoledne (ve středu 9. července 2003)
Někdy koncem června se mě Jitka zeptala: "Věrko, jela bys s námi začátkem prázdnin tak na půl dne na Čabárnu?" Jak se asi dá na takovou otázku odpovědět? Jasně, jela. Pozvání samozřejmě patřilo i Dendovi, mému čtyřnohému černému "labradořímu" kamarádovi. A kam to vlastně máme jet? Jaké tam budou děti? Tak to jsem se dověděla někdy v pondělí a ve středu odpoledne jsme jeli.
Našimi klienty tentokrát nejsou děti se speciálními potřebami, ale děti, které se učí citlivě vnímat přírodu kolem sebe a bez násilných zákroků pomáhat tam, kde to živočichové a rostliny potřebují. Na pozvání Markéty Řeháčkové a Petry Razákové jsme měli možnost strávit odpoledne nedaleko Kladna mezi 20 dětmi v záchranné stanici pro zraněné a jinak postižené ptáky a drobné živočichy.
Měla bych nyní popsat hlavně naše "pracovní canisterapeutické" odpoledne, ale neubráním se nutkání zmínit se alespoň v několika větách o této stanici. V únoru 2001 začali záchrannou stanici budovat lidé z AVES, občanského sdružení pro záchranu ohrožených a handicapovaných živočichů a ekologickou výchovu. V počátcích to byly jen dvě klece. Jak se však šířily zprávy o existenci stanice, přibývali stále noví a noví obyvatelé. V listopadu roku 2001 byla pak stanice zařazena do národní sítě záchranných stanic pro handicapované živočichy, jejímž koordinátorem je Český svaz ochránců přírody. Spádovým územím se staly okresy Kladno a Mělník.
Hlavním posláním záchranné stanice je péče o zraněné živočichy, jejich ošetření, léčení a návrat do volné přírody. Doléčení se vždy nepovede a některá zvířata zůstávají v trvalé péči pracovníků stanice, či jejich příznivců a spolupracovníků. To je případ vzácného kalouse pustovky, který byl nalezen v zasněženém silničním příkopu. Asi po srážce s autem je slepý. Zpočátku musel být krmen z ruky, dnes si potravu najde sám. Další případ - poštolka. Příčina úrazu neznámá, mohlo se jednat o postřelení nebo srážku s autem. Přišla o oko, levou nohu a přestála komplikovanou operaci křídla. Nyní je v péči u spolupracovníka stanice. Ke stálým obyvatelům, lze říci že k nejoblíbenějším, patří jezevec Mates. Převážně noční živočich je sice zcela zdráv, ale příliš zvyklý na lidi, proto jej nelze vypustit zpět do přírody. Příběhů smutných i radostných se zde najde dost a dost. Pro zájemce doporučuji nahlédnout na internet na adresu www.volny.cz/zachr.stanice, případně přijet rovnou na návštěvu. Blízko silnice z Kladna do Brandýska, za přírodním parkem Čabárna, se po pravé straně nachází areál záchranné stanice, tel. 723 468 462. Otevřeno je celoročně.
V objektu záchranné stanice trávilo prvních čtrnáct dní prázdnin asi 20 dětí různého věku pod vedením Markéty Řeháčkové z občanského sdružení AVES na Kladně a Petry Razákové ze Střediska ekologické výchovy JAVORY z Černuce. Naši „Psi pro život“ měli dětem ukázat něco z canisterapie a my, jako jejich paničky, nastínit, co že to ti naši čtyřnozí kamarádi dělají, kdo jsou naši klienti a jaký má canisterapie význam pro život lidí se speciálními potřebami. Bylo nás na to tentokrát 12 tlapek, 3 páry nohou, 6 rukou, tzn v přepočtu 3 psi a 3 paničky - Jitka s labradorem Billem, Jana s ovčačkou Ekrou a já s Dendou. Z areálu jsme se všichni přesunuli na nedalekou louku, děti se usadily a Jitka všem rozdala psí pamlsky za několikerého upozornění, že se opravdu jedná o pamlsky pro psy. Krátký slovní úvod doplnily Jitka s Janou o svoje praktické poznatky z výcviku a výchovy psů. Pak nadešel konečně ten očekávaný okamžik. Začaly hrátky se psy.
Děti jsme rozdělily na tři skupinky a vzít s sebou další dva pejsky o "zaměstnání" by měli postaráno. Klukům se nejvíc líbilo aportování míčků a přetahování s lanem. Velký úspěch sklízeli naši psi při vyhledávání schovaných hraček v terénu. Každou chvíli bylo vidět, jak klukovi držícímu na vodítku takového velkého "hafouna" roste sebevědomí při ukázněné chůzi u nohy a uposlechnutí povelu sedni nebo lehni z jeho úst. Dívky se také nechaly zlákat k házení míčků, ale jejich pravá chvíle nastala tehdy, když už psi měli toho všeho běhání a dovádění jak se říká "plné zuby". Popadly kartáče, hřebeny a ležící a funící psy začaly opečovávat, vyčesávat a kartáčovat.
Na rozdíl od neúnavné omladiny jsme měly my i naši psi dost. Naštěstí se přiblížil čas večeře a pomalu jsme se všichni navraceli zpět do záchranné stanice k zaslouženému občerstvení. Přišlo rozloučení a my s příjemným pocitem užitečně stráveného odpoledne a večera odjížděli domů. Dík za hezké přijetí a za práci s dětmi - možná budoucími ekology - patří Markétě a Petře. Rádi zase přijedeme.