Občanské sdružení Psi pro život - Canisterapie

Canisterapie a děti

Od začátku školního roku 2003/2004 docházím na canisterapii do speciální třídy mateřské školy Na Děkance 2, Praha 2.

Naše spolupráce probíhá jednou týdně v pondělí dopoledne od 10 do 12 hodin. Psím terapeutem je fena bílého švýcarského ovčáka Dina White Majestics (canisterapeutické zkoušky SVOPAP, HELPPES)

Z důvodu ochrany osobních dat jsem jména dětí, s kterými pracuji změnila.

Karel, 6 let, autismus – aspergerův syndrom.

Karel se zpočátku nechtěl Diny dotýkat, ale od začátku jí rád dával povely, cvičil s ní. Postupně ji při cvičení začal i hladit. Nyní již sám vyhledává fyzický kontakt s Dinou – nejen že ji hladí, ale i si na ni lehá – poslouchá rytmus dechu, tep srdce apod. Srovnává sám se sebou (když rychle utíkám srdce mi rychle tepe, a když Dina dlouho aportuje, srdce jí také rychle tepe). Karla si na terapii beru samotného. Pokud jsem si s ním brala součastně i jiné dítě a tím pádem se mu plně nevěnovala, upadal do stereotypních činností. Pozitivní výsledek vidím v tom, že je schopen fyzického kontaktu, který sám vyhledává a je mu příjemný, a je schopen na delší dobu přerušit stereotypní jednání.

František, 7 let – Downůw syndrom.

Chlapec není schopen sebeobsluhy, žije uzavřen do vlastního světa, nekomunikuje s lidmi. Během několika prvních hodin se František naučil částečně ovládat svoji nadměrnou sílu objetí. (Paní učitelka říkala, že ,,topí“ děti v bazénu a i z Diny jsme ho museli zpočátku sundávat). Proto jsem se snažila při prvních setkáních omezit jeho tělesný fyzický kontakt se psem. Soustředili jsme se na házení aportu, což chlapec miluje a hlasitě se při tom směje. Tyto projevy radosti nejsou u něho jinak obvyklé. Dokonce začal ,,mluvit“. Bylo to jakési: ,,Dino ke mně“. Zkoušeli jsme postupně i těsnější kontakt – chůze se psem u nohy, sedni, lehni. František si sedne – Dina si sedne. František si lehne – Dina si lehne. František si položí hlavu na Dinu a chvíli vydrží ležet, aniž by ji sevřel ocelovým objetím, jako to dělal zpočátku. S lidmi nekomunikuje, ale s Dinou si povídá vlastní řečí. Za vše hovoří jeho pozdrav, když jazykem olízne její jazyk.

Martin, 3,5 roků – hyperaktivní s výraznou retardací v oblasti řeči.

Neudrží pozornost u jedné činnosti. Zpočátku se věnoval psovi pouze několik minut, vypadalo to, jako by ji považoval za věc. Nyní udrží pozornost déle. Nejvíce se mu líbí házení aportů. Pochopil, že Dina je živý tvor, se kterým může určitým způsobem spolupracovat.

Mirka, 6 let zdravotně oslabená, citová deprivace.

Pochází ze špatných rodinných poměrů. Má Dinu velmi ráda, hezky s ní cvičí, vyhledává tělesný kontakt a mazlí se se psem. Často mluví o tom, že měli doma také psa. U Mirky nemohu zaznamenat žádný posun k lepšímu. Rodiče ji přivádějí do školky jen zřídka, takže společných setkání nebylo zatím mnoho.

Daniel, 7 let - DMO, Dalibor, 6 let - DMO, Tadeáš, 4 roky - DMO, Stanislav, 6 let - DMO

Tyto děti si beru na terapii ve skupince po dvou nebo po třech i s Mirkou podle toho, jak jsou ve školce. Děti jsou schopny mezi sebou spolupracovat. Hrajeme dohromady různé hry a vymýšlíme i soutěže, do kterých můžeme zapojit i psa.

To bylo jen několik konkrétních příkladů spolupráce dítěte a psa. Canisterapie musí vždy probíhat podle přesně stanoveného plánu s přihlédnutím ke specifikám každého dítěte. Osobně mě práce baví a vidím její smysl.

Jana Drvotová a Dina White Majestics